Spinkání s ponožkami

Myslím, že spousta našich nervů a dětských slz plyne ze vzájemného nepochopení se. 

Dneska mi žabáček udělal ohromnou hysterickou scénu, že chce spinkat s ponožkami. Ponožky jsem mu oblíkla a on si je okamžitě sundal. Tak jsem si je vzala a opět slzy jako hrachy, že chce spinkat s ponožkami. Znovu jsem mu je oblíkla a zase je serval z nohou. Po pár minutách tohoto stále se opakujícího děje jsem jako správný cholerický policajt svému dítěti naplácala, sbalila ponožky, práskla dveřmi a nechala ho napospas v postýlce. Po pěti minutách pláče se mi klučíka zželelo, přišla jsem zpátky a on že chce spinkat s ponožkami. Takže jsem letěla zase dolů pro ponožky, klukovi ponožky oblíkla a zase následovalo jejich stržení. Ponožky jsem opět sbalila a on že je chce a chce s nimi spinkat. Opět jsem mu ponožky oblíkla a když jsem viděla, že je zase sundává, mávla jsem rukou a čekala, co bude. Žabák ponožky narovnal na polštář, přilehl k nim a do dvou vteřin byl tuhý....... 

Možná někdy děláme za děti víc, než bychom měli. Ztrácíme pak zbytečně v dobré víře čas něčím, o co ony vlastně vůbec nestojí...

Tento článek můžete sledovat i na facebooku www.facebook.com/photo.php?fbid=458711540932806&set=a.175374782599818.44643.175246265946003&type=1&theater